Je tomu více než šest let od založení studia Warhorse, které se nechalo slyšet, že chce vytvořit takovou hru, která by zacelila prázdné místo na současném herním trhu. První informace, které nám tehdy byly podávány, prezentovaly projekt jako historické RPG. Hlavní člověk, který za zrodem tohoto projektu stál, byl Dan Vávra, dnes již velice známý český herní scénárista a režisér. Do historie české herní produkce se zapsal již dříve, neboť napsal celý scénář ke kultovní záležitosti Mafia, která je ve světě podávána jako hra s nejlépe odvyprávěným příběhem. Nesmíme ovšem opomenout ani pány Viktora Bocana (Operace Flashpoint) a Martina Klímu (Dračí doupě), jež s Danem Vávrou stáli u zrodu celého projektu.
Hra Kingdom Come: Deliverance (KCD) se na začátku potýkala s velkými finančními problémy, protože trojice vývojářů nemohla sehnat investora, a celý projekt se tedy uchýlil ke crowdfundingové kampani na Kickstarteru. Počátečním cílem bylo vybrat alespoň 300 000 liber, avšak projekt natolik zaujmul, že po uplynutí celkové doby vývojáře podpořilo 35 384 lidí, a celková suma se tak dostala na neuvěřitelných 1 106 371 liber. V tuto chvíli se o KCD začalo mluvit nejen u nás, ale i celosvětově.
Vydání hry bylo následně několikrát odkládáno a celkově se šíleně táhlo, až už i ti největší optimisté začali ztrácet ono pozitivní smýšlení a na místo nastupovaly obavy, zda vůbec někdy KCD spatří světlo světa. Naštěstí 13. února 2018 jsme se konečně dočkali a hra vyšla. Nyní se určitě ptáte, jak se cítím po dohrání tohoto tuzemského herního počinu. Nuže, pokusím se to v následujících řádcích shrnout, jak nejlépe umím.
Recenzovaná verze: Playstation 4
HISTORIE A ZASAZENÍ HRY
Děj hry je zasazen do 15. století, kdy Českými zeměmi zmítala válka. Na trůn nastupuje po smrti Otce vlasti Karla IV. jeho syn Václav IV., který se zrovna nepotatil. Na rozdíl od něj ho politika a koruna vůbec nezajímala a místo toho rád trávil čas u vína a ve společnosti žen. Bohužel, když už mu byl jednou takový úděl předurčen, tak se mu mohl jen ztěžka vyhnout. Václav měl dorazit do Říma, kde jej měl korunovat papež na Římského císaře, avšak on si tuto cestu rozmyslel a na korunovaci vůbec nedorazil. Nejenže tím rozhořčil papeže, ale další následky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Šlechta se proti Václavovi bouřila, přičemž jediné možné východisko z této situace hledala u jeho bratra Zikmunda Lucemburského, krále Uherska, též známého jako “liška ryšavá“. Zikmund se uchýlil k radikálnímu činu, svého bratra unesl a přinutil ho vzdát se vlády. Následně využil momentální situace, během které byla většina šlechty rozhádaná a vtrhl do Čech s masivní armádou, která drancovalo vše, co jen mohla.
HLAVNÍ HRDINA JINDRA A JEHO ROZVOJ
Jestli od hlavního hrdiny očekáváte ostříleného zabijáka Geralta, tak vás hned na začátku musím zklamat. Jindra je ze začátku dokonalý vesnický balík, který je v učení svého otce, kováře Martina. Místo plnění svých povinností ovšem Jindra raději nahání děvčata a s kumpány vysedává po hospodách, či trestá hnojem domy německých spoluobčanů za hospodské názory na vysokou politiku.
Jindrovy schopnosti jsou síla, obratnost, výřečnost a charisma. Tyto prvky můžete uplatnit v rozhovorech, abyste docílili svého. Vývoj našeho hrdiny, neboli „levelování“, je podmíňeno právě tím, jak se Jindra chová. Chcete se ze všeho vykecat? Tak se snažte s co nejvíce lidmi komunikovat. Získáte tak větší úroveň ve výřečnosti, která odemyká užitečné perky. U síly, obratnosti a charisma to platí pak velmi podobně.
Ale zpět k perkům. Ty by se daly popsat jako pasivní vylepšení, které vám po získání nabídne různé bonusy, jež vám můžou pomoci v daných situacích. Můj oblíbený byl “Lidská popelnice“, který umožnil sníst jídlo jakékoliv životnosti a dodal Jindrovi potřebné nasycení, aniž by došlo k otravě jídlem. Opravdu moc užitečná věcička.
Tímto poznatkem se dostávám k další důležité části. Jindra není robot, a proto je třeba pravidelně jíst a spát. Pokud tak neučiníte, očekávejte postihy v podobě nižší vitality a životů. Mezi další aktivity, které Jindra může dělat, patří třeba jezdectví, plížení, okrádání, pijáctví, bylinkářství, alchymie, lovectví, či odemykání zámků. Poslední zmíněná aktivita je ovšem na konzoli naprosto neodladěná a jen těžce zvládnutelná, tedy alespoň z mého pohledu. A protože jsem nehodlal ztratit všechny nervy, raději jsem se prakticky celou hru choval jako hrdý rytíř.
Jak jsem již zmínil dříve, všechny výše zmíněné aktivity lze rozvíjet tím, že je děláte. Chcete se lépe udržet v sedle a zdokonalit se v jezdectví? Tak jezdětě na svém koni po celé mapě a objevujte neprozkoumané. Odměnou vám bude vyšší dovednost v jízdě a již zmíněné perky. Osobně jsem byl s tímto systém velice spokojený. Dokonce mě to až dovedlo k otázce, proč sakra není takový systém v každé RPG hře? V tomto ohledu Warhorse rozhodně odvedlo skvělou práci a dalo důvod ostatním tvůrcům důvod k zamyšlení.
PŘÍBĚH A PROSTŘEDÍ
Během hlavního příběhu si budete moci vychutnat události a být na blízku postávám, které jsou historicky doložené. Stejně tak krajina mimikuje tehdejší podobu, vše je přitom poháněno pomocí enginu CryEngine. Ve hře je 16 km2 Posázaví, které je pomocí moderní technologie a historiků co nejpřesněji zachyceno. Samotní vývojáři se obávali, že bude mapa malá, či prázdná a nikterak nezaujme. Mohu vám však říct, že tyto obavy byly nemístné a prostředí je naprosto dechberoucí!
Někteří z vás mohou podotknout, že KCD zaznamenal od bety downgrade, ale to nemění nic na tom, že okolí je perfektně zpracováné a srší životem. Abyste prozkoumali všechna zákoutí této oblasti, tak jen v sedle strávíte několik hodin. Pokud bych měl vypíchnout konkrétní oblasti, tak nejhezčí stavba je Sázavský klášter, ač je v této době rozestavěný. Z hradů jsou pro mě pak nejatraktivnější Rataje, což je i takové hlavní centrum.
Nyní se ale přesuňme k postavám. Ve hře se setkáte s Rackem Kobylou ze Dvorce, kterého doopravdy v této době Václav IV. ustanovil purkrabím na hradě Skalice. Dále máme možnost potkat Diviše z Talmberka, ale i Hanuše z Lipé, kterého ztvránil samotný tvůrce hry Dan Vávra. Důvod? Herec, kterého chtěli do této role dosadit původně, byl starší, než si vůbec mysleli, a jelikož Dan Vávra mu byl nejpodobnější, tak toto místo zaujal on. V poslední řadě tu máme mladého, nevyrovnaného a místy ještě pubertálního Jana Ptáčka, který byl podle historie otcem husitského válečníka Hynce Ptáčka.
Začátek příběhu je hodně skriptovaný, což u úvodu bývá běžné, možnost rozvoje a větší volnosti je až po přibližně čtyřhodinovém otvíráku. Poté má každý úkol nespočet řešení a volnost je opravdu enormní, až jsem někdy byl nerozhodný, jaký způsob zvolit, abych z toho vyšel tak, jak jsem na začátku zamýšlel. U hlavní příběhové linky není žádným tajemstvím, že se Jindra ocitne ve službách Racka Kobyly a bude plnit jeho úkoly. Tím hlavním pro Jindru je však pomsta za smrt rodičů a získání zpět meče pro onoho Racka Kobylu.
Nečekejte však od hry časté boje a střety s Kumány, či lapky. Hra je opravdu hodně výpravná, a je tak třeba poslouchat každé slovo v rozhovoru, protože i to jediné slovo vám může prozradit, jak řešit danou situaci. Toto je první důležitá věc, jelikož vím, že hodně lidí rádo přeskakuje tzv. cutscény. Pokud mezi takové hráče patříte i vy, tak tato hra rozhodně nebude pro vás tím pravým ořechovým. Na druhou stranu je rozhodně férové uvést, že příběh hlavní linie je perfektně napsaný a jedná se o kvalitní drama, které během hraní čím dál více graduje a nabírá na obrátkách. Nechybí tu ani často omílané problémy s církví, česko-německý spor, či politické rozpory, což je prakticky hlavní téma této doby. Za děj tedy jednoznačne musím tým scénáristů pochválit.
Co se vedlejších úkolů týče, tak si jejich originalitu dovolím přirovnat k Zaklínačovi (snad mi to scénáristé nebudou mít za zlé). Originalita a řešení těchto úkolů je naprosto brilantní! Někdy jsem měl až pocit, že dané úkoly jsem chtěl řešit raději než hlavní příběh, což bylo dáno hlavně tím, že to byly vtipné úkoly, které mě někdy opravdu dokázaly plně rozesmát. Chtěl bych se s vámi proto podělit asi o jeden z nejlepších, který jsem řešil.
Šlo o sabat čarodějnic, kde se tři ženy snažily shledat se svými nebožtíky. Toto jim měla umožnit “kouzelná mastička“, která však mohla ve větším množství ohrozit jejich zdraví. Mým úkolem bylo z povzdálí sledovat, jak se tyto tři ženy sjíždí zmíněnou mastí a nikterak nezasahovat. Bohužel jsem však na sobě neměl zrovna lehkou zbroj a mé pohyby mě prozradily. Stal jsem se tak účastníkem tohoto drogového sabatu a že se tam teda děly věci! Nechci vám však událost prozrazovat, proto jen podotknu, že za tento úkol jsem získal trofej “Špatný trip“.
SOUBOJOVÝ SYSTÉM A NPC
V soubojovém systému máte možnost bojovat na blízko s mečem, palicí, či sekyrou a na dálku s lukem. Rozeberme si nejprve boj na blízko. Útok můžete vést šesti různými směry, přičemž při větší dovednosti získáváte již zmiňované perky, které zde mají navíc kromě pasivní vlastnosti i vlastnosti aktivní. Naučíte se s daným perkem tzv. kombo, které provedete pomocí řetězení útoků a jako zakončením bude jakýsi specialní útok, ať už se jedná o odstrčení, ránu do obličeje, či jizvení. Ve hře je těchto perků hned několik, snažím se sdělit však pouze základní myšlenku tohoto souboje. Obtížnost soubojů je poměrne dosti vysoká a trvá hodiny, než do ní zcela proniknete. Když si vzpomínám na svoji první bitvu, tak z pohledu Kumánů mé mávání mečem nad hlavou muselo působit patřičně komicky.
Při souboji na dálku využíváte luk, přičemž při napnutí tětivy vám dosti rychle ubývá vitalita a Jindrovy paže se rozklepou jako ruce toho největšího alkoholového závisláka. Proto je dobré ze začátku tuto dovednost trénovat na lovu zvěře, čímž Jindra získá lepší úchop a přesnost pomocí perků. Následně pak můžete své zkušenosti v lukostřelbě zužitkovat i v boji. Ne nadarmo se říká „Těžce na cvičišti, lehce na bojišti!“ Musím připustit, že v pozdní části hry jsem si pak už připadal jako elitní sniper, který dokázal najít i tu nejmenší mezírku v brnění nepřítele a tou propenetrovat šíp.
Avšak u čeho budu více kritický, je inteligence NPC. To, že v bitvě někdy NPC zcela zamrznou, se stát může, hra je velká a je třeba ji optimalizovat. Ale jejich chování je někdy zcela nesmyslné, což má na svědomí velké množství bugů. Ano, už to slovo padlo i v této recenzi...že jsem si dal ale na čas, co? Bugy v soubojovém systému se v této hře bohužel vyskytují velmi často. Když jdete k lučistníkovi, tak namísto tasení meče se po vás nesmyslně snaží střílet dál. Dalším příkadem je nečekaný útěk nepřátel. Jste uprostřed líteho boje, avšak váš nepřítel si nejspíše vzpomněl, že mu doma kyne těsto na buchty, a tak se zničeho nic otočí a peláší, co mu nohy stačí.
Celkově soubojový systém jako takový hodnotím kladně. Jelikož se jedná o hardcore RPG, tak systém naprosto sedí a není mu co vytknout. Rád bych i podotknul, že pro odpůrce střetu na meče má hra ve většine případů i možnost nějaké sabotáže, ať se jedná o otravu jídla, krádeže zbraní a podobně. Toto hře dává zcela nové možnosti, a můžete tak bitvu vyhrát už mnohem dříve, než vůbec tasíte meč. Pokud tedy vývojáři tyto chybky vyšperkují v budoucích updatech, tak souboje budou ve větší míře potěšení, než utrpení.
UI – INVENTÁŘ, MAPA, UKLÁDÁNÍ
V této části si rozebereme uživatelské rozhraní. Začněme inventářem, který je nejdůležitější. V inventáři, jak jsme zvyklí, najdeme to nejdůležitější, a to obsah batohu, seznam úkolů, dovednosti, koně, mapu a kodex. Batoh se dále dělí podle typu předmětů, orientace v batohu je jednoduchá a dobře přehledná. Předměty, které na cestách naleznete, můžete ukládat i do batohu na vaše koně. V mém případě to byl kůň Klepna, přičemž kupec mi řekl, že ji koupil od jednoho Poláka, který se usadil (menší easter egg pro fanoušky Zaklínače).
Dovednosti obsahují informace o jednotlivých percích. Úkoly jsou všem jasné a kodex je opravdu povedená záležitost. Je to prakticky dějepisná kniha, která podrobně popisuje celý svět, od panovníků přes papeže až po obyčejné koželuhy, a krom postav jsou zde popsány i historické události. Mnoho hráčů si tuto naučnou knihu pochvaluje a já se k nim přidávám. Dozajista jde mnohem poutavější čtení než při hodinách dějepisu na střední či základní škole v mých mladších letech.
Mapa je celkem netypická oproti běžným, na které jsme zvyklí. Je ilustrována krásnými dobovými kresbami, což je potěcha pro oko. Horší však je orientace při hledání místa úkolu. Někdy jsem měl potíže dané místo najít, jelikož značka ne zcela přesně poukáže na dané místo. Co se rychlého cestování týče, tak i to tu je, ale v tomto případě nejde o zcela klasické “teleportování“. Při rychlém cestování vidíte, jak Jindrovafigurka jede po mapě, avšak má možnost nachomýtnout se k nějaké situaci, a tak je třeba někdy i nechtěně nutné rychlé cestování přerušit a podívat se, co vám tuto rychlou jízdu překazilo.
Ukládání je trošku věc názorů. Hodně lidí si stěžuje, že je umožněno pouze při požití Sejvovice, nebo při spánku. Pokud hru tedy ukončíte jen tak, neuloží se vám. Na toto si stěžuje hodně lidí, vývojáři si to ale hájí tím, že hra obsahuje důležité rozhodování, a tak by hráči mohli takovéto ukládání spíše zneužít při opětovném rozhodnutí. Nechali se však slyšet, že jej nejspíš do hry přidají s postupem času. Za mě osobně je ukládání dobré v současné situaci a neměnil bych jej. Je přeci třeba nést následky rozhodnutí, které učiníte, a ne neustále obnovovat save a vybírat tu nejlepší možnost.
OPTIMALIZACE NA PS4, GRAFIKA, DABING A HUDBA
V této části budu bohužel nejvíce kritický, protože se budu věnovat převážně optimalizaci. Nebudu vás nějak tahat za nos, upřímně je dosti špatná. Hru jsem hrál na první generaci konzole PlayStation 4, takže jsem si musel zvyknout na 20 FPS, když dobře. Vykreslování textur je tragické, někdy jsem přijel na místo a až po několika sekundách se začaly objevovat postavy. Nejdříve nahé a až po delším čase se na ně načetly textury oblečení. To stejné platí o hradech, i zde probíhalo dlouhé vykreslování textur. V prvním ostrém souboji v Přibyslavicích je hra chvílemi absolutně nehratelná, naštěstí s postupem času se to zlepšuje. Tímto chci říct, že hráči, kteří jsou zvyklí na plynulý chod hry a perfektní optimalizaci, tak zde nadšení vůbec nebudou.
Grafickou stránku hry, přesněji prostředí, jsem popisoval již výše v recenzi, kde jsem ji vychválil, za tím si stojím. Avšak grafika obličeje postav není zrovna ideální, v některých scénách působí dosti uměle a jejich oči absolutně nevypadají živě, jak tomu můžeme být svědky u jiných her. Důležité je však podotknout, že vývojáři neměli tolik finančních prostředků, aby toto mohli dotáhnout k dokonalosti. Buď jim tedy tento prohřešek do jisté míry odpuštěn.
Krátce bych se vyjádřil k absenci českého dabingu, který je nejspíše nejhžavějším tématem. Nikterak nelituji, že hra má pouze české titulky, s dabingem jsem spokojený a těžko říci, zda by vůbec v čestině zněl tak dobře jako v angličtině. Podle některých je hru dobré mít s německým dabingem, osobně jsem toto ovšem nezkoušel a ani nehodlám. Sám Dan Vávra se nechal slyšet, že vytváření jen anglického dabingu bylo časově náročné a zabralo téměř půl roku. Čas byl tedy hlavním důvodem, proč český dabing ve hře chybí, avšak je možné, že v budoucnu jeho absence bude doplněna. Nuže, nechme se překvapit.
Nyní k mnohem pozitivnější části, a tou je hudba. Já osobně, ač nejsem nějaký hudebník, tak hudbu pokládám ve hře za důležitou, protože dokáže podtrhnout danou scénu, a navodit tak lepší atmosféru pro hráče. Warhorse hudbu do své hry tvořili se symfonickým orchestrem a výsledek je naprosto fenomenální. Při prvních tónech jsem se opravdu cítil, jak kdybych se v té době opravdu nacházel. Prostě nádhera. Pokud tedy patříte mezi hudební fajnšmekry, tak zde si příjdete na své.
0
Comments
Nobody has commented the review yet. Be the first one!
To add a new comment, please sign in or sign up.