Letošní rok pro hry tohoto žánru nebyl nikterak vstřícný. Pomyslným světlem na konci tunelu tak pro mnoho hráčů bylo vydání hry, která je založená na díle H.P. Lovecrafta. Pokud toto jméno čtete poprvé, je dobré zmínit, že je to autor z 20.století, který ve své době nebyl zcela pochopen, avšak v součastnosti mnoho autorů čerpá a inspiruje se právě jeho dílem. Lovecraft tehdy stvořil něco zcela jedinečného. Ve svých dílech vyzobrazuje starou božskou civilizaci, která tu byla mnohem dříve než lidstvo. Vznikají tak kulty, které tyto staré bohy tzv. Cthulhu chtějí přivolat z jiného světa na ten náš. Toto vše doprovází chaos, prolínání skutečnosti a nepříčetnosti, které si pohrává s lidskou myslí.

Call of Cthulhu má i zajímavé okolnosti vzniku, které se na této hře do jisté míry i podepsaly. Vydavatelem hry je Focus Home Interactive. Vývojáři původně měli být lidé ze studia Frogwares, kteří stojí za titulem jako je Sherlock Holmes. Ve hře tak zůstal jejich rukopis, kterým jsou tito vývojáři typičtí a to odhalování důkazů a skládání tak jednotlivých střípků vyšetřování dohromady. Vývojáři ze studia Frogwares tuto hru jako horký brambor předali kolegům do studia Cyanide, kteří se snažili udělat vše co bylo v jejich silách, aby se odprostili od průměrnosti jejich her. Jestli se jim to povedlo se dozvíte v řádcích níže.

Recenzovaná verze: PC

Hlavní postava – Ethan Pierce

Je rok 1924, náš hlavní hrdina je válečný veterán. Ethan jako většina veteránů trpí poválečnými traumaty a nočními můrami, které se snaží zapudit alkoholem. V této době působí jako soukromý detektiv a aby neztratil licenci, tak musí přijmout případ, který by mu vrátil zpět jeho reputaci. V tomto do místnosti vstoupí tajemná osoba, která mu předává obraz a spolu s ním i důležitý případ. Po chvíli je jasné, že onou neznámou osobou je truchlící otec a případ, který Ethana čeká je vyšetřování okolností smrti rodiny jeho dcery, která údajně uhořela ve svém sídle. Vyšetřování vás tedy zavede na pochmurný ostrov Darkwater, který je odříznutý od kontaktu s okolním světem.

Ethan má možnost se zlepšovat v jednotlivých aspektech a to psychologie, vyšetřování, síla, výřečnost, okultismus a medicína. První čtyři zmíněné si můžete vylepšovat libovolně jak chcete. Zbylé lze vylepšit jen tehdy, pokud ve hře naleznete předměty, které se týkají jednotlivých disciplín. Tímto vývojáři tedy chtěli popostrčit hráče, aby prozkoumávali jednotlivé lokace důkladněji. Čím vyšší úroveň u jednotlivých atributů máte, tím se vám v rozhovorech s postavami otevírá více možností, co se týče volby dialogů a zjišťování důkazů. Z osobní zkušenosti mi však nepříjde, že toto levlování má velkou hodnotu, jelikož někdy i tyto otázky navíc mě dovedly zpět k těm základním.

Informace o jednotlivých událostech můžete také získat kromě dialogů z rekonstrukce místa činu. Toto by nebylo vůbec na škodu, jelikož když si dáváte dohromady jednotlivé střípky, tak k vám Ethan promlouvá své myšlenky a domněnky. Nepochopitelné je však pro mě, že ve hře se vcítíte i do ostatních postav, na tom by nic tak zajímavého nebylo. Jenže tyto postavy mají tutéž schopnost co Ethan a ze všech se najednou stávají detektivové s dokonalou představivostí a dedukcí.

Atmosféra hry – vyprávění příběhu, lokace

Jeden prvek této hry musím povýšit nad ostatní a to tajemno. Hra je celá zahalená do mlhavého hábitu a sychravého počasí, který naprosto vystihuje atmosféru Lovecraftových děl. Oceňuji také, že hra se z naprosto racionálního vyprávění dostává poměrně rychlým tempem do zmatečných, až naprosto chaotických okamžiků, kdy sami nevíte, co je skutečné a co se odehrává v hlavě našeho hlavního hrdiny. I přes velké soustředění na děj a snahy vnímat i ten nejmenší detail jsem ke konci již měl problémy se v tom celém zorientovat a zvolit tak správnou cestu. Někdo toto může brát jako velký problém, já si však myslím, že to k tomuto žánru patří.

Ve hře se často objevu hláška, že tato událost bude mít v budoucnu své následky. Toto můžeme již znát i z jiných her, takže nic převratného. Jenže jak už jsem dříve naznačil, neměl jsem nikdy pocit, že by mé chování nějak drasticky ovlivňovalo hru, protože jsem v dialogu postav nezaznamenal důležitou poznámku. Pokud tedy nepočítám to , že mi stále naznačovali abych tak často nekonzumoval alkohol.

Lokace jsou malé a uzavřené, což mě docela mrzí, jelikož rád prozkoumávám rozsáhlé prostory a snažím se najít vlastní cestu hrou. V Call of Cthulhu vás však vývojáři drží téměř za ručičku a ukazují vám svoji cestu, kterou se vydat. Tento průchod hrou mi tak kazil dojem z celkového požitku ze hry.

Grafika – Inteligence AI

V této části recenze není bohužel vůbec co pochválit. Hra sice běží na Unreal Engine 4, ale grafické zpracování postav je na úrovni jak před deseti lety. Umělé nepřirozené obličeje, toporné pohyby a gestikulace, nic co by v dnešní době mohlo hráče po této stránce oslnit. Naštěstí tyto nedostatky zachraňuje právě atmosféra a stylizace prostředí.

Co se týče AI, tak v jistých částech hry bude nutné využití stealth akce. To že se mi hned vybavil Outlast a schovávání do skříněk hře za špatné nemám. Horší však je, když strážní, kteří mě nevidí a neslyší, tak z ničeho nic jim začne nad hlavou indikovat, že by se někde mohl někdo skrývat a neodejdou, dokud dotyčný nevyleze. Jestli je to bug nevím, avšak v těchto pár sekvencích mi to bylo docela dosti otravné.

7. 11. 2018 12:27